úterý 8. června 2010

Sex ve městě 2

Dnes jsem konečně viděla Sex and the City 2.

V úvodu musím říct, že seriál mě okouzlil a přišel mi dokonce až geniální. První filmovou verzi jsem dost očekávala, ale přesto, že byla velice vtipná a tento film mám ráda, jako jakýsi zlatý hřeb seriálu mě zklamal.

Na seriálu jsem nejvíce oceňovala výborný scénař (k tomu patří ten výraz geniální). Je vidět, že nad ním producenti hodně přemýšleli. Českým překladem seriál výrazně utrpěl, některé vtipy se zbytečně "zabily", na druhou stranu však dvojsmysly a výrazy, které mají smysl v angličtině, jsou často obtížně přeložitelné do češtiny. Nicméně právě v nich vidím potřetí zmíněnou genialitu.

Poté, co jsem tuto stránku v první filmové verzi zaznamenala jen párkrát, od druhého filmu jsem si nic neslibovala. Šla jsem tedy do kina s čistou myslí - žádná očekávání, žádné představy.

Film mě však natolik zaujal, že si momentálně místo děje vybavuji jen pocity. Smích, nadšení a zlom.

Humor se projevil jako první, smála jsem se dokonce více než u prvního dílu. Tam vidím vtipy jako nejsilnější aspekt (když vypustím klišé, jako když při pohovoru na asistentku blonďatá a zřejmě hloupá dívka ve značkovém oblečení nadává, že její kafe není bez tuku). V druhém pokračování však dobré vtipy vnímám jako velice příjemný bonus.

Co mě však oslovilo nejvíce, byla nastolená situace genderové rovnosti.
Už je to tady zase - nevidím děj, vnímám jen pocity - nadšení.

Větší část filmu je v Abú Zabí. Genderová otázka má tedy o to větší naléhavost, když se vše odehrává ve Spojených arabských emirátech a tedy v muslimském světě.

Tradice a jednání žen a mužů v Abú Zabí jsou prezentovány v různě decentních formách. Ve filmu se však ukazují i závažnější situace, kde čtyřem hlavním postavám jakožto ženám nezastaví taxi, či pronásledování Samanthy za otevřené sexuální chování, do čehož počítám i konflikt kvůli kondomům vystaveným na veřejném místě.

To vše je konfrontováno s New Yorkem jako moderním místem, kde již proběhla emancipace. To si velké množství lidí myslí o více moderních státech.
Ale překvapení - otázka rovnosti mezi muži a ženami je stále aktuální.

Miranda, která dá výpověď v práci, protože je podceňována a dokonce umlčována svým šéfem si uvědomuje, že to není tón jejího hlasu, který ho rozčiluje, ale samotný fakt, že nějaký hlas má.

Velice klíčová situace, alespoň podle mě, nastane, když se setkají Miranda a Charlotte, obě matky, o samotě. Miranda vybídne Charlotte, aby se svěřila, jak se skutečně cítí a sama přiznává, že domácnost pro ni není plně uspokojující, že jí chybí práce. V tomto momentě se mi vybavuje Betty Friedan a problém beze jména, který skrýval nespokojenost žen s jejich rolí v domácnosti.

Téma genderu bylo o to lépe zpracované, že bylo často prezentováno jako součást vtipu či v jiné nenásilné formě.

Přestože by v závěru mohla být kritika nerovnosti mnohem tvrdší, přinesení této tématiky a tímto způsobem mě zaujalo natolik, že momentálně nejsem schopná a vlastně ani nechci diskutovat módu ve filmu.

Stále u mě vládnou ony pocity. Musím se na film ještě párkrát podívat a jistě se najde spousta dalších postřehů, které vytvoří souvislejší shrnutí nebo text.

Do té doby tedy alespoň takhle.

Musím dodat, že opravdu oceňuji významnou prezentaci genderové problematiky ve filmu, který je tak "velký". Často jsem si říkala, proč média, která mají takový vliv na myšlení lidí, nepřinášejí více aktuálních sociálních témat. V tomto hledisku mě tedy Sex ve městě 2 zaujal nejvíce.

Lidé o problémech neradi slyší a chápu, že každý má těch svých dost. Jsou však témata, která musí být přinesena na veřejnost. A právě v takových podobách to má smysl a snad je to efektivní.

To jsou tedy úryvky mých pocitů ze Sex and the City 2.

Leny1

Žádné komentáře:

Okomentovat